aktualizováno: 17.09.2010 07:24:55
Dusty - výmarský ohař krátkosrstý
Paní Felixová |
 Ahoj psiska! Jmenuji se Paní Felixová, ale páníčci mi říkají většinou Číča, Čičmunda, Míca... narodila jsem se někdy v polovině května 2007 a pište si, že mám sakra ostré drápky, takže se mi raději vyhýbejte obloukem, Dusty vám jistě rád potvrdí, že moje drápky neváhám použít!!!  Tak to by bylo na úvod. Teď jak jsem se vůbec dostala do této rodiny. Panička s páníčkem jednou tak jeli na víkend k jejich kamarádům Karolíně, Petrovi a jejich psisku Vigovi. Jeden večer šli do místní hospůdky a tam viděli mě a další moje sourozence. Byli jsme dvě černá kaťata a já jediná mourovatá. Šla jsem se podívat co to k nám přišlo za hosty a ten šedivej pes se mi jakž takž zamlouval, hned na první pohled bylo vidět že je to srab až na půdu, protože vždycky když jsem k němu přišla na dosah, tak vytřeštil oči a stáhnul se dozadu. Já ale taky moc velká hrdinka nebyla, ale hlavně proto, že tam byl pod stolem ještě ten druhej pes - ing.Vigo a toho už jsem se teda trošku bála. No, nakonec kamarádi mojich páníčků řekli, že pokud se koťátka neudají, tak že půjdou do kravína a to panička nemohla dopustit. Nechápu teda proč, protože tam by mě určitě čekaly mléčný orgie. A tak přemluvila páníčka a druhý den si mě v hospůdce vyzvedli a vydali jsme se vzhůru k domovu. Mě se tedy v tom košíku co mě vezli zrovna moc nelíbilo, ale nakonec jsem to nějak ustála. Cestou mi ještě panička koupila papání, mystičky, bedýnku na kakání, pelíšek a přepravku aby jsme mohli jezdit za panem doktorem. Po příjezdu domů jsem z toho byla nějak vykulená  tak jsem raději utekla a schovala se za linku. V závěru se to ukázalo jako výborná schovka před tím šedivákem šedivým, takže jsem tam mizela téměř pravidelně. Asi do dvou týdnů jsem dostala naprosto parádní pelíšek se škrabadlama a bambulkou na gumičce, takže jsem měla o zábavu postaráno a taky tam jsou tři místečka na spinkání. Teď už jsem u páníčků něco přes rok a nemůžu si to vynachválit. Když mě Dusty štve, tak ho profackuju packama, občas se mu snažím ulovit ocásek a občas na něj číhám na schodech a v nestřežené chvilce na něj skočím. To je taková sranda.....no, jenže on mě pak na oplátku občas připlácne packou k zemi, že sotva dýchám.  Ale taky spolu umíme spinkat, nejraději u páníčků v postýlce........ |
